27. února 2018

Počítač se učí číst, psát i poslouchat


Přijde Vám to jako velmi příjemné zjednodušení, když píšete a počítač váš text hned kontroluje a opravuje nejen chyby, ale i překlepy? Diktujete svoje esemesky? Povídáte se se svým mobilem?

To všechno jsem dlouho bral jako vymoženosti techniky a moc jsem se nezamýšlel nad tím, co za tím stojí. To platilo až do chvíle, kdy jsem na přednášce Komory daňových poradců slyšel, jak jeden kanadský software vyhodnocuje daňovou judikaturu.
Zjednodušeně řečeno mu dáte přečíst váš případ, on ho porovná s judikáty, které si přečetl již dříve a vyhodnotí, jak by soud ve vašem případě rozhodl. Na rozdíl od člověka počítač zvládne načíst všechny judikáty a je schopen si je všechny pamatovat. Nevím, zda jste někdy četli judikáty, ale porozumět jim není jednoduché a vyhodnotit je ve srovnání s jinými judikáty je práce pro zkušeného daňaře.

Protože mě to zajímá, začal jsem pátrat, jak se počítač může naučit rozumět textům. Setkal jsem se s termíny jako „Artificial Intelligence“, „Deep Learning“. Všechno je o tom, jak naučit počítač přemýšlet. Budete se možná divit jako já, ale je to realita dnešní doby. Počítač opravdu můžete naučit přemýšlet! Někoho z toho může až mrazit, ale pokrok nejde zastavit.
Jednou z oblastí výzkumů je naučit počítač číst. Správnější by bylo říct naučit software číst. Výsledky takových výzkumů využíváte pokaždé, když zadáte do Google frázi k vyhledání. Způsob, jak software přečte a vyhodnotí Vaší frázi, se podobá práci lidského mozku při vyhodnocování dotazů. Už to zdaleka není pouze o porovnávání jednotlivých písmen v řadě.

Víte co je „Word Embedding“?  Je to technika modelování jazyka tak, aby ho počítač dokázal pochopit. Způsobů a metod je mnoho. Některé vycházejí z knih, podle kterých se učí číst děti. Lidé učí počítače číst a rozumět textům tak, jak jim rozumí oni sami. 

Takže se už teď můžeme těšit na to, co nám přinese další průmyslová revoluce, která, pokud jste si ještě nevšimli, už začala.

Ivan Fučík

18. února 2018

Ester Ledecká - cokoliv je možné


Překvapená Ester Ledecká po dojezdu do cíle
iSport: „Ester Ledecká překroutila realitu, když za pálícího slunce na modré obloze dojela do cíle olympijského super-G v Čongsonu a na tabuli jí bliklo číslo 0,01 v zelené barvě. A u toho velká červená jednička“.

„Dojela jsem dolů a říkám si: mejdan skončil. Já za největší mejdan totiž považuju jízdu dolů. Tu si jdu vždycky užít. Koukala jsem na tu tabuli a říkala si, že to je nějaký omyl, že to přehodí. Třeba přihodí jen vteřku a bude to dobrý, vteřka za první... Tak jsem tam stála, lidi furt řvali a nic se nedělo“. 

Ester už pochopila, že je první
Ester Ledecká nepřekroutila, ale vytvořila realitu, když na vypůjčených lyžích vyhrála nad všemi esy světového lyžování. Proč se jí to povedlo? „Nebojí se rychlosti, má obrovský cit pro skluz, a jakmile se s lyžemi něco děje, hned to řeší. Když chcete a dáváte tomu všechno, cokoliv je možné. Jen to stojí hodně slz a potu a Ester tomu dává neuvěřitelně moc.“ Říkal na vysvětlenou sedmatřicetiletý bývalý sjezdař a její poradce Ondřej Bank.

V čem byla v sobotu lepší než její soupeřky? Měla čistou hlavu a jela si závod užít. A takhle to dopadlo, podívejte se, jak byla sama překvapená.

Ivan Fučík



12. února 2018

Co hledat v pohledávkách?

Až dosud jsem chodila nakupovat s hlavou plnou věcí, které nutně musím koupit. Od včerejška chodím nakupovat s tím, že tvořím pohledávky. Na pár vteřin se stávám dlužníkem a na pár vteřin věřitelem. V prvním případě, když mám v košíku nezaplacené zboží, ve druhém případě když čekám, až mi pokladní vrátí zpět peníze. Myslíte, že jsem se zbláznila? Ne, to fakt ne. Jenom jsem si přečetla článek o pohledávkách a připadám si zase o něco chytřejší. 

Jsem zvědavá, s jakými myšlenkami půjdete na nákupy, až si článek „Všechno co potřebujete vědět o pohledávkách“ přečtete také! Nakupování mě začalo bavit. Přesněji řečeno výměna zboží za peníze a tvoření pohledávek. Téma pohledávek nechci bagatelizovat. Je to hodně složitá problematika a netýká se pouze nákupů. 
Výměna za peníze je pokaždé riziko v tom smyslu, že na jedné straně se v jednom okamžiku ocitnou peníze i zboží. Dřív to bylo pěkně z ruky do ruky. Můj děda říkal, že stačilo, aby si chlapi v hospodě potřásli rukama a obchod byl uzavřen. Jednoduše jelito-kopyto-platíto. Neznáte? My jsme to na základce používali často. To byly obchody! Dneska se místo třepání rukama sestavují dlouhé smlouvy, podepisují se před notáři a každá strana dostává jedno paré. A nedej bože, když jedna strana svůj závazek nedodrží. To jsou pak pěkné soudní tahanice! Lidi si prostě nevěří tak jako dřív. 
Přeji krásné dny a pohodové lidi kolem sebe! Jo, a bez hledání vzájemných pohledávek!

Mercedes Wimmerová