Až dosud jsem chodila nakupovat s hlavou plnou věcí, které nutně musím koupit. Od včerejška chodím nakupovat s tím, že tvořím pohledávky. Na pár vteřin se stávám dlužníkem a na pár vteřin věřitelem. V prvním případě, když mám v košíku nezaplacené zboží, ve druhém případě když čekám, až mi pokladní vrátí zpět peníze. Myslíte, že jsem se zbláznila? Ne, to fakt ne. Jenom jsem si přečetla článek o pohledávkách a připadám si zase o něco chytřejší.
Jsem zvědavá, s jakými myšlenkami půjdete na nákupy, až si článek „Všechno co potřebujete vědět o pohledávkách“ přečtete také! Nakupování mě začalo bavit. Přesněji řečeno výměna zboží za peníze a tvoření pohledávek. Téma pohledávek nechci bagatelizovat. Je to hodně složitá problematika a netýká se pouze nákupů.
Výměna za peníze je pokaždé riziko v tom smyslu, že na jedné straně se v jednom okamžiku ocitnou peníze i zboží. Dřív to bylo pěkně z ruky do ruky. Můj děda říkal, že stačilo, aby si chlapi v hospodě potřásli rukama a obchod byl uzavřen. Jednoduše jelito-kopyto-platíto. Neznáte? My jsme to na základce používali často. To byly obchody! Dneska se místo třepání rukama sestavují dlouhé smlouvy, podepisují se před notáři a každá strana dostává jedno paré. A nedej bože, když jedna strana svůj závazek nedodrží. To jsou pak pěkné soudní tahanice! Lidi si prostě nevěří tak jako dřív.
Mercedes Wimmerová
Žádné komentáře:
Okomentovat