28. října 2018

Regulace, regulace, stále více regulace

Photo by Jeremy Bishop on Unsplash

Regulovat chování lidí je fenomén naší doby. Evropská unie reguluje chování států, státy regulují chování občanů. Když něco nefunguje tak jak si vrchnost představuje, přijde nový zákon, vyhláška, směrnice nebo nařízení. Regulace obvykle nemá koncepci, ale řeší nejpalčivější problémy.

Regulace je tolik, že se v ní těžko vyznají ti, co ji tvoří. Těžko se v ní orientují i úředníci, odborníci nebo dokonce soudci. Kontrola předpisů vyvolává u státních úřadů stále vyšší nároky a vyšší náklady na jejich kontrolu a vymáhání jejich dodržování. Kontrola a vymáhání „všech“ předpisů, zákonů a vyhlášek u všech je fakticky nemožná. Stát se přesto tváří, že všechno zvládá kontrolovat.

Implementace nové regulace je nákladné nejen pro stát, ale i pro soukromé subjekty. Všichni máme v paměti EET nebo GDPR.

Nedostaneme do pasti vlastní regulace? Nenastane situace z pohádky o princezně se zlatou hvězdou na čele: „Odvolávám, co jsem nařídil a nařizuji, co jsem odvolal“?

Možná už nastala jen to nevidíme. Nebo možná nechceme vidět. Jak jinak chápat slova předsedy NSS JUDr. Josefa Baxy cituji: „Občané a firmy si jsou vědomi, že nejsou schopni dodržet všechny povinnosti, které jsou jim předepsány. Přesto se tváří, že tak činí.“ (zdroj: Bulletin KDP č. 2/2018).

Nechci říci, že regulace chování lidí není potřebná, jen chci říct, že přespříliš regulace škodí.

Ivan Fučík

Žádné komentáře:

Okomentovat