30. července 2017

Dovolená, léto, slunce, moře, stres a Buddha

Na dovolenou se těšíme každý. Těšíme se na to, jak nebudeme muset vstávat, jak si konečně přečteme knížku, co jsme dostali k Vánocům, jak půjdeme na procházku, nebo do lesa na houby, jak sebou plácneme na pláž a vystavíme svoje tělo paprskům sluníčka. Těšíme se na to, že ujedeme stresu, zbavíme se alespoň na chvíli každodenních starostí, které máme v běžném pracovním týdnu a budeme mít čas na sebe, svého partnera, na svoje děti, na rodinu a přátele. Konečně budeme mít čas odpočívat.

Povedlo se Vám letos si na dovolené odpočinout? Není to vždy úplně jednoduché. Dovolené přechází stres v práci, když se snažíme dodělat resty a vyčistit si stůl, abychom mohli v klidu odjet. Další stres přijde i po dovolené. Pracovní stůl, kalendář i mailová schránka budou plné a bude je potřeba vyřídit. Tedy jen pokud jsme dovolenou nepřerušovali vyřizováním telefonů a mailové korespondence. Ale to pak nebyla dovolená ne? Stresová bývá často i cesta tam i zpátky. Pokud jedeme k moři autem, často na nás čekají přeplněné dálnice a fronty na hranicích.  

Podle toho, co slyším od svých kolegů se dovolená většinou vydaří. Většina z nás si na dovolené svůj klid najde. Máme pocit, že za klid může to cizí město, moře, nebo les, noví přátelé, nové zážitky. Jako kdybychom ujeli z domova a z práce a nechali tam všechny svoje starosti a stres. Na dovolené zjistíme, že ještě stále umíme odpočívat. Nikdo neočekává, že nemusíme okamžitě odpovědět na všechny maily a smsky. Když dovolená končí, končí většinou i pocit pohody, klidu a odpočinku. Nezbývá nám než se těšit na tu další. Ale to tak být nemusí, když si pocit pohody a klidu, který jsme zažívali, přivezeme s sebou z dovolené domů.

Pokusím se vysvětlit. Víte, kde a jak vzniká klid a pohoda, kterou na dovolené umíme vnímat? Proč na dovolené nezažíváme ten každodenní stres jako doma a v práci? Proč se na dovolené cítíme více šťastní než doma?  Vypadá to, že je to tím, že jsme od stresu odjeli. Nechali jsme ho doma. Ale není to tak, protože stres a starosti nevytváří okolní prostředí, ale naše reakce na něj. Stres vytváří naše hlava, lépe řečeno myšlenky, které se v ní honí a emoce, které vyvolávají. Pocit pohody, klidu a štěstí nezáleží tolik na vnějším prostředí, ale na tom, jak vnější prostředí vnímáme, jak ho interpretujeme, jaké v nás vyvolává myšlenky a jak ty myšlenky vnímáme a prožíváme. Myšlenky přecházejí do našich pocitů a emocí.  Kladné do kladných, záporné do záporných. Paradoxně, čím méně máme myšlenek, tím je nám lépe. Když jen pozorujeme, co se okolo nás děje, aniž bychom to hodnotili a posuzovali, je nám dobře. A o tom to je. V novém nám neznámém prostředí nemáme čas na myšlenky. Naše smysly se zájmem vnímají jiné, nové prostředí. Je to jako když sledujeme zajímavý cestopisný film, nebo když čteme knížku. Najednou naše obvyklé starosti mizí. Mizí i znepokojující myšlenky a negativní emoce. Stáváme se pozorovatelem okolí a nemáme negativní myšlenky. Nebo dokonce nemáme žádné myšlenky. A pokud nějaké máme, tak většinou positivní. Na dovolené jsme jako přijímač, který vnímá okolní positivní podněty, které jsou zajímavé, upoutávají naši pozornost a vypínají mysl.

Vypnout hlavu nebo myšlenky v ní nemusíte jen na dovolené. To můžete udělat kdekoliv a kdykoliv. Dovolená Vám může pomoci abyste to pochopili.

Teď už možná tušíte, co má s dovolenou společného Buddha. Jednou ze zásad jeho učení je, že objekt (věc) existuje jen když existuje její pozorovatel. Svět je zrovna takový, jakým ho vnímáme. Svět změnit nemůžeme, ale svoje vnímání ano. Pocit štěstí a spokojenosti nezávisí na vnějších okolnostech, ale na tom, jak tyto okolnosti vnímáme. Když se nám podaří změnit svoje vnímání světa, tak jako na dovolené, změní se nám celý život.

Přeji Vám krásné léto a štěstí a spokojenost ve vašem každodenním pracovním životě po dovolené.









3. července 2017

Dovolená, léto a daně


Konec června je v naší profesi spojen s odevzdáváním daňových přiznání za minulý kalendářní rok.
Je ro ten okamžik, kdy si říkáme: „další sezóna za námi. Kolikátá už?“. A objímáme se. Objímáme se, protože máme radost, že se všechno stihlo a všechny účetní závěrky a všechna přiznání jsou odeslaná na finančák. Znáte ten pocit, že máte hotovo, že už nic nemusíte? Na chvíli taky máme hotovo a můžeme odjet na dovolenou. Užít si léto a odpočinout si před další sezónou.

Letos to je potřeba. Mám pocit, že na podzim se nudit nebudeme. Proč? Koncem září se spouští první kolo, tak zvané „automatické výměny informací“. Pamatuje na diskuse okolo seznamu 1300 účtů německých klientů Švýcarské banky UBS, který v roce 2010 její bývalý zaměstnanec nabízel německé daňové zprávě za 2,5 mil. EUR? Takový seznam, a to nejen se Švýcarska, ale ze cca 135 zemí bude chodit české daňové zprávě vždy v září. Nebude potřeba ho bance ukrást, ale všechny banky a další finanční instituce ho budou zasílat automaticky ze zákona. Konec září, je datum, do kdy ho jednotlivé daňové správy států, které přistoupily k úmluvě o Automatické výměně informací, mají poslat té daňové zprávě, kde má majitel takového zahraniční účtu, nebo jiného finančního majetku svůj daňový domicil, nebo chcete-li česky, kde bydlí. Co s takovými seznamy udělá Česká daňová správa uvidíme na podzim. Daně budou zase středem pozornosti.
 
Na domácí scéně, přijdou změny v daních po volbách. A to na posledním daňovém balíčku stávající vlády s platností od 1.7.2017, ještě nezaschl inkoust.  Jaké změny v daňových zákonech přijdou po volbách? Nevím. Uvidíme, teď je čas užít si léto a dovolenou. Užívejte také,  tak jako já loni s Cleem, zasloužíte si to!

Ivan Fučík


14. června 2017

Sebe-Důvěra


Můj syn se mě ptal: „Tati věříš si? Já si někdy nevěřím a chtěl bych si věřit, jak to mám udělat?.” Snažil jsem se mu vysvětlit, co to je sebedůvěra, ale docházela mi slova. Tak nevím, zda se mi to povedlo? Nedávno mě ta samá otázka napadla znovu. Co je to sebedůvěra? Mám ji, věřím si? Odpověď pak přišla sama. Jak já říkám od Buddhy. Nebo vlastně z Youtube od jednoho duchovního učitele.

„Důvěřuj sám sobě, měj důvěru v to, co děláš i v okamžiku, kdy si nevěříš. Když ti to nejde, můžeš věřit i něčemu „větším, než jsi ty sám.“ Zaznělo z mého Macu a pokračovalo:

„Musíš věřit, že to co děláš a jak to děláš je právě to nejlepší co můžeš právě teď dělat. To platí o práci, zábavě i o duchovní cestě. Není to o tom, zda něco děláš lépe nebo hůře než jiný, ale zda to děláš tady a teď nejlépe jak umíš. Věř tomu a našel jsi sebedůvěru.“ 

Zní to jednoduše, ale jednoduché to není. To se není jednoduché je správně pochopit význam slova Já“. Tady ta složitost začíná, u slova „Sebe“-důvěra. Tedy víra v sebe. V samotném uvědomění si JÁ je klíč k sebe důvěře. Když si to přeložím, znamená to, že Já věřím v sám sebe. 

A kdo jsem Já? V koho věřím? 

Nejzákladnější duchovní otázka. Ti, co na ni našli odpověď, došli k seberealizaci, k osvícení, došli k věčnému míru a pokoji. 

Najdi sám sebe a získáš i absolutní sebedůvěru, ….. jak jednoduché :-). Doufám, že jsem to vysvětlil tak, že to můj syn pochopí.

V Újezdě 13.června 2017

Ivan Fučík

14. května 2017

Finanční správa nakoupila mobily od firmy namočené do karuselového podvodu

„Finanční správa nakoupila mobily od firmy namočené do karuselového podvodu“, je titulek v pátečních Hospodářských novinách. Jde o to, že jedné uvedené firmě Finanční správa zaplatila DPH ve výši 335 tis. Kč a uvedená firma toto DPH státu zpět už neodvedla. V této firmě probíhala daňová kontrola DPH. Na základě této kontroly, vydala Finanční správa (FS) následně zajišťovací příkazy ve výši 254 miliónů korun. Uvedených 335 tis. Kč se tedy už do státního rozpočtu nedostane.

Z pohledu daňového práva je to zajímavá otázka. Zda FS mohla a měla vědět, že kupuje telefony (risikový arktikl z pohledu jejího vlastního nařízení) od podezřelého subjektu, jehož mateřská společnost má mimo jiné sídlo v daňovém ráji.

Článek byl zajímavý, protože se s podobnými situacemi setkáváme u klientů. FS je obvykle v situaci, kdy ona posuzuje, zda klient-plátce DPH jednal obezřetně v případech, kdy nakupoval tzv. risikové zboží (zboží se kterým se často provádějí tzv. kolotočové podvody). FS provádí tzv. znalostí test. Na základě zjištěných skutečností testuje, zda podnikatel věděl, mohl nebo měl vědět, že se jedná o podezřelý subjekt nebo podezřelý obchod. Pokud by se stejná situace stala u podnikatele, který nevědomky nakoupil mobily od nespolehlivého subjektu a stal se součástí kolotočového podvodu, FS by mu odpočítat DPH jistě nedovolila. Podnikatel by musel nést finanční zodpovědnost za svou podnikatelskou neobezřetnost. Musel by DPH, které si uplatnil na vstupu vrátit státu a zaplatit penále a úrok z prodlení.  

Řeknete si, chybu může přece udělat každý, státní úředník stejně jako podnikatel nebo jeho zaměstnanec. Za chyby se ale platí, nebo ne? Kdo platí za chybná rozhodnutí úředníků finanční zprávy? Kdo nese odpovědnost za chyby státních úředníků?  Řekl bych, že úředníci sami. Popřípadě jejich nadřízení, nebo dokonce nadřízení nadřízených, tedy politici. Oni fakticky hospodaří s jim svěřeným majetkem. A pokud hospodaří špatně nesou za taková rozhodnutí odpovědnost. Nebo by ji jistě nést měli. To už je ale práce pro jiné orgány státu, které mají za úkol prošetřit, zda bylo správně nakládáno se státním majetkem. A také je to práce novinářů, kteří by měli kauzu sledovat až do konce. Nevím jak vás, ale mě zajímá, zda v tomto případě udělal úředník Finanční správy chybu, kterou připravil stát o DPH. A pokud ji udělal, tak mě zajímá, jak za ní „zaplatil“. Jde přece i to, aby příště takové chyby on ani jiný státní úředník už nedělal. Chci to vědět také proto, abych mohl změnit svůj názor, že stát není dobrý hospodář.


Ivan Fučík 
14. května 2017