28. října 2018

Nadměrné výpůjční výdaje a co na to daňový poradce Daniel Rada?

Photo by Sharon McCutcheon on Unsplash

Ve druhém příběhu Vás Daniel Rada seznámí s novelou zákona o daních z příjmů. Je to nakonec jeho každoroční povinnost na konci roku. Vláda totiž tak jako každoročně připravila i v průběhu roku 2018 novely daňových zákonů. Tak jako každoročně by měly platit od nového roku. A tak jako každoročně, říká pan Rada: „Budeme rádi, když budou schváleny a zveřejněny před Vánocemi“. Jako každoročně, musí vysvětlovat svým klientům, že on nemůže za to, že nová opatření nemohli zohlednit ve svých plánech na rok 2019. Snaží se vysvětlovat, že daně za rok 2019 se počítají až v roce 2020, a to je ještě za dlouho.

Nejprve fakta: Novela zákona o daních z příjmů, která má platit od 1. 1. 2019, přináší nové omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů.[1]Ustanovení o daňové ne uznatelnosti úroků z důvodů podkapitalizace, zůstává v platnosti. Vyloučení nadměrných výpůjčních výdajů z daňově uznatelných nákladů je přijímáno společně s dalšími ustanoveními, která mají zabránit nekalým daňovým praktikám především velkých mezinárodních koncernů. Novela implementuje ustanovení evropské směrnice ATAD (Anti-Tax Avoidance Directive).

Výpůjční výdaje vyšší než 80 miliónů CZK a zároveň přesahující 30 % „daňového“ provozního zisku, tzv. „daňové EBIDy“, budou daňové neuznatelná. Ustanovení se týká jen velkých firem a velkých projektů, protože 80 milionů výpůjčních výdajů (především úroků), odpovídá při dnešních úrokových sazbách úvěru ve výši okolo 2 miliard CZK.

„Pokud Vaše společnost bude v situaci, kdy výpůjční výdaje dosahují 80 milionové hranice“, říká pan Rada na semináři klientům. „Budete fakticky „potrestáni“ dvakrát. Jednak tím, že výdaje budou nedaňové a jednak tím, že si je budete muset spočítat“. „To nám přece snadno spočítá náš daňový poradce“,ozve se z publika.

Pan Rada se začíná potit. Jak vysvětlit klientům, že složitost výpočtu takových nadměrných výdajů, je taková, že klient pravděpodobně nebude chtít zaplatit čas pana Rady na výpočtu strávený. Vysvětluje: „Na první pohled výpočet sice vypadá jednoduše, ale problém tkví v detailu, co se výpůjčními výdaji rozumí. Kromě úroků, jsou výpůjční výdaje „schované“ v odpisech kapitalizovaných úroků nebo ukryté v leasingových splátkách, derivátech, kurzových rozdílech, dluhopisech a v jiných finančních instrumentech. Pokud máte i výpůjční výnosy, budete podobný výpočet provádět i na straně výnosů. Výpůjční výnosy lze od výpůjčních výdajů odečítat.“ Pan Rada se snaží podpořit svoji myšlenku i dalšími argumenty: „Při interním školení daňových poradců v naší kanceláři, jsme se shodli na tom, že vypočítat nadměrné výpůjční výdaje může být stejně složité a časově náročné, jako sestavit celý zbytek daňového přiznání. To i proto, že ze znění zákona nelze konkrétní výpočet jednoznačně provést a čeká se na pokyn Finanční správy, který by nejasnosti měl odstranit.“

„Náš daňový poradce to jistě snadno zvládne“, kontruje pán z publika. „Uf“, oddychne si pan Rada a je rád, že to nebude muset zvládnout on. Přeje si, aby jeho klienti neměli tak vysoké úvěrové zatížení a on nemusel počítat nadměrné výpůjční výdaje, u kterých mu klient nebude chtít zaplatit na výpočtu strávený čas. Anebo by byl ještě raději, aby se našel klient, který si nadměrné výpůjční výdaje nechá rád spočítat za férový honorář a pan Daniel Rada bude moci zdvojnásobit svůj honorář za sestavení daňového přiznání.

Ptám se: „Není už svět dost složitý? Proč si ho neustálou další regulací děláme složitější?“ Možná si politikové neuvědomují, že nakonec všechny náklady, které regulace vyvolá včetně nákladů na daňové poradce stejně zaplatí konečný spotřebitel.

Nemám pocit, že daňových podvodníků novou regulací a represí a bojem proti daňovým podvodníkům ubývá. Naopak, složitá regulace nahrává k tomu, aby mohli vymyslet nové fígle. Ti největší mají dost peněz, aby si najali ty nejlepší poradce a advokáty. Ve složitých, narychlo psaných zákonech, „které se podobají špatně přeloženému technickému návodu na mixér“[2], se těžko někdo vyzná. Akce vyvolá reakci, to platí nejen ve fyzice. Až vlády přijdou na to, jak se podnikatelé nadměrným výpůjčním nákladům vyhýbají, přitvrdí a udělají protitah. Třeba, že sníží hranici z 80 na 40 milionů korun.

Píšu proto, abyste si uvědomili, že nová regulace zaměřená proti těm málo nepoctivým, přidává práci všem ostatním poctivým. Ti si pak připadají jako podvodníci, možná i proto, že je na ně často takto nahlíženo.

Ivan Fučík
28. 10. 2018



[1]Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů §23e).
[2]JUDr. Michal Mazanec … https://www.iurium.cz/2018/07/09/rozhovor-michal-mazanec-mistopredseda-nss/

Regulace, regulace, stále více regulace

Photo by Jeremy Bishop on Unsplash

Regulovat chování lidí je fenomén naší doby. Evropská unie reguluje chování států, státy regulují chování občanů. Když něco nefunguje tak jak si vrchnost představuje, přijde nový zákon, vyhláška, směrnice nebo nařízení. Regulace obvykle nemá koncepci, ale řeší nejpalčivější problémy.

Regulace je tolik, že se v ní těžko vyznají ti, co ji tvoří. Těžko se v ní orientují i úředníci, odborníci nebo dokonce soudci. Kontrola předpisů vyvolává u státních úřadů stále vyšší nároky a vyšší náklady na jejich kontrolu a vymáhání jejich dodržování. Kontrola a vymáhání „všech“ předpisů, zákonů a vyhlášek u všech je fakticky nemožná. Stát se přesto tváří, že všechno zvládá kontrolovat.

Implementace nové regulace je nákladné nejen pro stát, ale i pro soukromé subjekty. Všichni máme v paměti EET nebo GDPR.

Nedostaneme do pasti vlastní regulace? Nenastane situace z pohádky o princezně se zlatou hvězdou na čele: „Odvolávám, co jsem nařídil a nařizuji, co jsem odvolal“?

Možná už nastala jen to nevidíme. Nebo možná nechceme vidět. Jak jinak chápat slova předsedy NSS JUDr. Josefa Baxy cituji: „Občané a firmy si jsou vědomi, že nejsou schopni dodržet všechny povinnosti, které jsou jim předepsány. Přesto se tváří, že tak činí.“ (zdroj: Bulletin KDP č. 2/2018).

Nechci říci, že regulace chování lidí není potřebná, jen chci říct, že přespříliš regulace škodí.

Ivan Fučík

23. července 2018

JÁ JSEM

Photo by Xan Griffin on Unsplash

Obloha se zatáhla. Trochu se setmělo. Venku začalo pršet. Sedím na terase. Vnímám klapání kapek na plochy listů. Cítím chlad, který déšť přinesl. Sleduji vše, co se děje okolo. Pozorně. Klapot kapek sílí. Po chvilce postupně slábne. Závan větru přináší pocit chladu na pokožce ruky. I pocit chladu s větrem a deštěm odchází. Žádný pocit netrvá dlouho. Okolo projelo auto. Už je pryč. Zvon nedalekého kostela odbyl deset hodin a ztichl. Napiji se čaje. Pocit hořkého čaje na jazyku postupně slábne. Chvíli zůstává a pak postupně mizí. Všechny smyslové vjemy přicházejí a odcházejí: Smyslové vjemy nejsou trvalé.

Trvalé je ale to, co je vnímá. Je to se mnou stále. Co je to?

Čekám, jestli přijede myšlenka. Myšlenka přichází, ale hned zase mizí. Není trvalá. Přišla další. Že bych chtěl, aby přestalo pršet. Prší bez ohledu na takovou myšlenku. Když se s ní ztotožním, mám pocit, že mi vadí, že prší. Ale to, že mi něco vadí, je zase jen myšlenka. Také odešla. Už mi to nevadí, že prší? Nevím, ale ta myšlenka je pryč, takže nevadí. Ani myšlenky nejsou trvalé.

Trvalé je to, co je vnímá. Co je to, co vnímá myšlenky? Přece Já vnímám, svoje myšlenky!

Já, to je moje tělo. Ale i svoje tělo dokážu vnímat. Vnímám to, že ucho slyší, oko vidí. Vnímám pocit chladu na pokožce. Vnímám chuť čaje na jazyku a cítím jeho vůni. Moje tělo vnímá pomocí všech pěti smyslů.

Ale kdo, nebo co vlastně vnímá moje tělo? Vnímání jsou jen pocity. Ty přichází a odchází. Já, to není tělo. Já je to, co tělo vnímá.

Hledám to, co vnímá tělo, pocity a myšlenky. Žádná myšlenka, žádný pocit není trvalý. Nic není trvalé. Jediné, co je trvalé a co zůstává, je pocit „Já jsem“. Pocit vědomí, že vnímám vše okolo.

Vědomí „JÁ JSEM“ je trvalé a stálé. JÁ JSEM, že JÁ JSEM.

IF

25. května 2018

Kdo je to daňový poradce?


Každý má určitě nějakou představu o daňovém poradci. Nevím, jaká je ta vaše? Tu svoji se Vám pokusím tlumočit v tomto blogu.

Daňový poradce – profese, která má sloužit státu při výběru daní.
Osobně se mi nelíbí představa, ve které se daňový poradce objevuje v pozici jakéhosi okradače státu o daňové příjmy, pokud se chová tak, že chrání zájmy svého klienta. Podle této představy to dělá za pomoci svých klientů. A proto má stát za úkol mu v této činnosti zabránit. Jak jinak si lze vykládat návrh zákona předloženého a včera schváleného v poslanecké sněmovně, který prolamuje mlčenlivost daňového poradce a advokáta? Podle něj je daňový poradce povinen na přímý dotaz správce daně fakticky udávat své klienty. Nelíbí se mi ani názor, dle kterého je daňový poradce nenasytný, nafoukaný a pyšný jedinec, který společnosti škodí tím, že pomáhá podnikatelům platit nižší daně. 
Popíšu vám svoji představu daňového poradce, která je s výše uvedenou ve velikém kontrastu. Budu Vám vyprávět příhody jednoho daňového poradce. Dal jsem mu jméno Daniel Rada.  Je na vás, abyste si udělali svůj vlastní názor. 

Znám hodně daňových poradců a zažil jsem i hodně situací, kdy daňový poradce radil svým klientům. Jak tedy vypadá takové klasické jednání klienta s daňovým poradcem? K daňovému poradci, panu Ing. Danielu Radovi se přišel poradit podnikatel. Dejme tomu, že se jmenuje Petr Novák. Pan Novák je truhlář a chce převést část svého podnikání na syna. Posílá ho prý paní účetní, neboť prý takový převod může mít dopad do daní. Představa pana Nováka je poměrně jednoduchá, chce předat svůj podnik svému synovi, aby ten mohl za stejných podmínek podnikat dál. „Pane Rada, je to taková jednoduchá rada, kolik to asi může stát peněz?“ Pan Daniel Rada (dál mu budeme říkat Dan Rada) pana Nováka svojí odpovědí překvapí. „Víte, pane Nováku, při převodu, který plánujete, musíte řešit daňové dopady z pohledu daně z příjmu fyzických osob, daně z příjmu právnických osob, daně z přidané hodnoty, daně z převodu nemovitostí a daně darovací, a to vše z pohledu Vás, Vaší společnosti a Vašeho syna. Pokud chcete, abychom posoudili daňové dopady ve více variantách, abyste se mohl rozhodnout, která je pro Vás nejvýhodnější, budeme celou situaci modelovat minimálně dvakrát, možná i třikrát. Asi si dokážete představit, že nebude úplně jednoduché každou situaci popsat a vyhodnotit z pohledu všech daní, a to ještě tak, abyste to z našeho popisu pochopil a mohl se podle něj rozhodnout při dalším postupu. Tím Vám chci naznačit, že uvedené daňové stanovisko nebude jednoduché a nebude tedy ani levné. Ptám se tedy, pane Nováku, jestli chcete ode mne respektive od naší společnosti zpracovat posouzení Vámi navržené varianty, nebo i všech ostatních, dalších možných Vámi nenavržených variant?“ Pan Novák je překvapen a musí si vzít čas na rozmyšlení. Raději odchází, celé mu to přijde zbytečně složité. Vždyť chtěl jenom převést své podnikání na syna. A všude v novinách se píše, že převody v rámci rodiny by měly být od daní osvobozené. Podle pana Nováka si buď pan Dan Rada vymýšlí, anebo možná ne, a pak jsou ty daňové zákony opravdu složité. Chce si však raději domluvit schůzku s jiným daňovým poradcem a danou situaci ověřit. Dozví se však to samé.
Pan Novák zvažuje situaci a přemýšlí, co mu zbývá. Přemýšlí, zda má daňové zákony studovat sám, zda se nemá jít zeptat na finanční úřad nebo se pokusit přesvědčit paní účetní, aby navrhla nejlepší řešení ona. Nakonec se rozhodne, že se vrátí za panem Danem Radou s tím, že se pokusí cenu co nejvíce snížit. „Pane Rado, nemohl byste to stanovisko udělat rychleji a levněji?“ „Pane Nováku, umíte ty skříně, které vyrábíte, udělat za půl plánovaného času a s polovičním množstvím materiálu?“ „Umím,“ říká pan Novák, „ale budou podle toho vypadat. A takovou skříň Vám nikdy neprodám, styděl bych se.“ „Vidíte, jsem na tom úplně stejně.“, říká Dan. „Stát si píše a schvaluje daňové zákony bez ohledu na to, zda jim podnikatel rozumí a jak jsou pro něj složité. Někdy máme problém i my, daňoví poradci, těm zákonům rozumět a správně je interpretovat. Nakonec se můžete podívat na Judikaturu Nejvyššího správního soudu v oblasti daní, jak je rozsáhlá a komplikovaná. Ale je to naše práce a není jednoduchá. Je také zodpovědná. Když Vám špatně poradíme, buď zaplatíte na daních více než máte platit, a budete se na nás zlobit, anebo přijde správce daně s tím, že jste zaplatil málo. A budete se na nás zase zlobit, protože Vám finanční úřad doměří daně a penále.“
„Tak dobře, pane Rado. Jdu do toho s Vámi a chci od Vás stanovisko.“, souhlasí nakonec pan Novák. 

Rozhodnutí, zda je lepší si v dané konkrétní životní nebo podnikatelské situaci vzít na pomoc daňového poradce, je úplně individuální. Za to, že je rok od roku těžší si daně dělat sám, nemůže ani Dan Rada, ani jiní daňoví poradci. Pokud Vás to zajímá, budu Vám dál vyprávět příběhy pana Daniela Rady, které zažil při své práci. Budou to příběhy o daňovém poradenství.

Ivan Fučík

5. dubna 2018

Digitální (r)evoluce

Photo by Brxxto on Unsplash
Ať se kolem sebe podíváme kamkoli, čím dál častěji se setkáváme s digitalizací. 

Zboží nakupujeme v internetových obchodech, aniž bychom vystrčili paty z domu, schůzky často řešíme po internetu přes různé chatové aplikace, pojistné smlouvy uzavíráme online bez nutnosti zajít osobně do pojišťovny, faktury za poskytnuté služby vystavujeme a zasíláme elektronicky, dokonce i firemní nástěnka se přesunula na intranet a daňová přiznání k dani z příjmů jsme tento týden podali jak jinak, než elektronicky. Tento výčet bych mohla rozšiřovat skoro až do nekonečna. Ano, samozřejmě se věci dají dělat i „postaru“, ale ani ten nejzarputilejší „papíromilec“ se nakonec digitalizaci nevyhne. Svět se zkrátka mění a my se musíme měnit s ním.

Na současný vývoj již začaly reagovat i finanční správy po celém světě, kdy je znát, že citelně přitvrzují ve zdaňování elektronických, zejména softwarových, produktů. Začíná pomalu platit zásada, že co se dříve v dané zemi nedanilo, na to si nyní, nebo v blízké budoucnosti, zahraniční finanční správy chtějí „šáhnout“. Své zkušenosti s tím máme například v Brazílii či Mexiku.

Na evropské úrovni se nyní řeší návrh nové směrnice týkající se zdanění příjmů z digitální ekonomiky. Představitelé Evropské unie odhadují, že podniky využívající digitální obchodní modely odvedou na daních z příjmů skoro o 14 % méně než podniky založené na tradičních obchodních modelech. Více se můžete dočíst v článku Štěpána Osičky Daňová (r)evoluce v digitální ekonomice. Evropská unie si slibuje, že od roku 2020 budou navrhované novinky implementovány do daňového práva jednotlivých členských států. Termín je to vzhledem k ožehavosti tématu poměrně brzký a troufám si říci, i nepravděpodobný, ale nechme se překvapit.

Dále se v tomto čísle můžete dočíst o nejčastějších chybách, kterých se podnikatelé dopouští v oblasti DPH při obchodování se zahraničím. Pevně věřím, že se najdete na té správné straně barikády a pokud náhodou ne, kontaktujte autora článku Milana Koláře.

Na řešení daňových „odpočtů“ už je sice trochu pozdě, ale článek Ivana Fučíka k darům na dobročinné účely poskytnutým členům rodiny jistě přečtete jedním dechem.

Přeji Vám příjemné čtení a pohodové jarní dny.

Daniela Císařovská

23. března 2018

Internet ví přece všechno!


Ještě před pár lety jsem musela odevzdávat daňové přiznání na růžovém formuláři. Pokaždé koncem března jsem na příslušném úřadě stála frontu k příslušnému okénku, kde příslušná úřednice nacvičeným pohybem štemplovala originál i kopii. Dneska můžeme daňové přiznání poslat přes internet. 
Není to tak dávno, co jsem kupovala zadní hovězí, rajčata a toaletní papír v obchodě, dneska v e-shopu na internetu. Kurýr mi nákup odveze až do domu. 
Když jsem potřebovala k lékaři, zvedla jsem telefon a objednala se. Dneska zapnu počítač a objednám se přes webové stránky na internetu. 
Internet se rozrůstá, počet webových stránek denně přibývá. Webové stránky zakládá kdekdo. Firmy, obchody, úřady, umělci, sportovci, daňoví poradci, politici, restaurace, vinárny, lékaři, média, nemůžu vyjmenovat všechny subjekty. Každý chce mít zajímavé webové stránky, hlídá si design, informace, aktuálnost. Pro nikoho to nebyla povinnost, byla to spíš radost. Od 1. 1. 2014 je tomu jinak. Povinnost založit si webové stránky mají všechny akciové společnosti. Musí na nich zveřejňovat údaje stanovené zákonem, a jak víme, neznalost zákona neomlouvá. Neexistuje, aby společnost neměla vlastní internetové stránky. Nemá-li akciovka webové stránky, dopouští se porušení povinnosti a může dostat pokutu až sto tisíc korun.
V článku Ivana Fučíka „Povinnost akciových společností zveřejňovat údaje na vlastní internetové stránky“ najdete podrobnosti o této problematice. Autor v závěru článku pokládá tři dotazy, na které jsem marně hledala odpověď. A světe, div se, nenašla jsem ji ani na internetu, který ví přece všechno!
Já k těm třem přidám další dotaz: Jaká povinnost z moci úřední na nás čeká jako další v pořadí? Jmenujte alespoň tři.
Pokud znáte odpověď na některou z otázek, napište ji a pošlete. Výherci dostanou hodnotnou cenu a jejich jména zveřejníme v dalším čísle oblíbeného newsletteru FP info.
Příjemné jarní dny!
Mercedes Wimmerová



8. března 2018

Už zase vidím růžově!

Vyplnit růžový daňový formulář je pro mě každý rok nepředstavitelná dřina. Nevím, kam napsat jaké číslo, kam nic nepsat, kam co odnést, kam co poslat. Plahočím se jak schlíplá koroptev ke své daňové poradkyni a mumlám u dveří cosi o tom, že mám depku z růžového papíru, který jí třesoucí se rukou podávám.

To zvládneme, utěšuje mě pokaždé, když s oroseným čelem usedám na židli proti ní a vytahuji jeden doklad za druhým. Letos mě dostala svým velkým optimismem do kolen. Ani neotočila hlavu od počítače, kde vyplňovala kolonky mého daňového přiznání a přitom švitořila: A to víš, že v římské říši se platily daně třikrát za rok? V lednu, v květnu a v září? No vidíš, nevíš! Lidi platili daň skoro ze všeho, z pozemků, z lodí, z otroků, z koní a z příjmů. Buď ráda, že nemáš otroky, lodě ani koně a že platíš jenom jednou za rok.

Při pomyšlení, že bych růžové papíry měla vyplňovat třikrát za rok, se mi ještě přitížilo a trochu mě to její povídání uklidnilo. Když si tak vzpomenu, že ještě před pár lety jsem obíhala každý březen finanční úřad, zdravotní pojišťovnu a sociálku. Dneska stačí všechno poslat elektronicky. Při vzpomínce, jak jsem tehdy stála na berňáku dlouhou frontu jak na banány za totáče, a v ruce držela růžový formulář a deset příloh k tomu, a to všechno ve dvou stejnopisech, tak mi přejede po zádech mráz. Stála jsem ve frontě mezi živnostníky, kteří telefonovali, spěchali, psali, svačili a hlídali, aby je nikdo nepředbíhal a ještě se stačili hádat s těmi, kteří „drželi místo“ dalším kolegům. Sledovala jsem to s ledovým okem a jenom myslela na to, co si mám u okénka nechat potvrdit, jaké dokumenty dodat, co kam odnést, a kdy a kde zavírají podatelnu. Hlavně ať na mě nikdo nemluví, jinak všechno zapomenu a celý kolotoč začne znovu!

Lámala jsem rekordy při obíhání úřadů a sama sebe předbíhala. Tomu je konec. Elektronicky, doma, v teple a s mojí daňovou poradkyní to jde skvěle. A pouze jednou za rok! Radím vám, zařiďte si to taky tak.

V klidu si přečtěte naše aktuální číslo a text Šárky Veselé o Daních z příjmu, Změnách ve zdaňování fyzických osob, nebo rozhovor s kadeřníkem, který bojuje za vlasy krásnější.

A nehoňte se, nechte daně na svých daňových poradcích, je to jejich práce. Nebudete se potit ani vy ani oni. Užívejte si krásné březnové dny!

Mercedes Wimmerová



27. února 2018

Počítač se učí číst, psát i poslouchat


Přijde Vám to jako velmi příjemné zjednodušení, když píšete a počítač váš text hned kontroluje a opravuje nejen chyby, ale i překlepy? Diktujete svoje esemesky? Povídáte se se svým mobilem?

To všechno jsem dlouho bral jako vymoženosti techniky a moc jsem se nezamýšlel nad tím, co za tím stojí. To platilo až do chvíle, kdy jsem na přednášce Komory daňových poradců slyšel, jak jeden kanadský software vyhodnocuje daňovou judikaturu.
Zjednodušeně řečeno mu dáte přečíst váš případ, on ho porovná s judikáty, které si přečetl již dříve a vyhodnotí, jak by soud ve vašem případě rozhodl. Na rozdíl od člověka počítač zvládne načíst všechny judikáty a je schopen si je všechny pamatovat. Nevím, zda jste někdy četli judikáty, ale porozumět jim není jednoduché a vyhodnotit je ve srovnání s jinými judikáty je práce pro zkušeného daňaře.

Protože mě to zajímá, začal jsem pátrat, jak se počítač může naučit rozumět textům. Setkal jsem se s termíny jako „Artificial Intelligence“, „Deep Learning“. Všechno je o tom, jak naučit počítač přemýšlet. Budete se možná divit jako já, ale je to realita dnešní doby. Počítač opravdu můžete naučit přemýšlet! Někoho z toho může až mrazit, ale pokrok nejde zastavit.
Jednou z oblastí výzkumů je naučit počítač číst. Správnější by bylo říct naučit software číst. Výsledky takových výzkumů využíváte pokaždé, když zadáte do Google frázi k vyhledání. Způsob, jak software přečte a vyhodnotí Vaší frázi, se podobá práci lidského mozku při vyhodnocování dotazů. Už to zdaleka není pouze o porovnávání jednotlivých písmen v řadě.

Víte co je „Word Embedding“?  Je to technika modelování jazyka tak, aby ho počítač dokázal pochopit. Způsobů a metod je mnoho. Některé vycházejí z knih, podle kterých se učí číst děti. Lidé učí počítače číst a rozumět textům tak, jak jim rozumí oni sami. 

Takže se už teď můžeme těšit na to, co nám přinese další průmyslová revoluce, která, pokud jste si ještě nevšimli, už začala.

Ivan Fučík

18. února 2018

Ester Ledecká - cokoliv je možné


Překvapená Ester Ledecká po dojezdu do cíle
iSport: „Ester Ledecká překroutila realitu, když za pálícího slunce na modré obloze dojela do cíle olympijského super-G v Čongsonu a na tabuli jí bliklo číslo 0,01 v zelené barvě. A u toho velká červená jednička“.

„Dojela jsem dolů a říkám si: mejdan skončil. Já za největší mejdan totiž považuju jízdu dolů. Tu si jdu vždycky užít. Koukala jsem na tu tabuli a říkala si, že to je nějaký omyl, že to přehodí. Třeba přihodí jen vteřku a bude to dobrý, vteřka za první... Tak jsem tam stála, lidi furt řvali a nic se nedělo“. 

Ester už pochopila, že je první
Ester Ledecká nepřekroutila, ale vytvořila realitu, když na vypůjčených lyžích vyhrála nad všemi esy světového lyžování. Proč se jí to povedlo? „Nebojí se rychlosti, má obrovský cit pro skluz, a jakmile se s lyžemi něco děje, hned to řeší. Když chcete a dáváte tomu všechno, cokoliv je možné. Jen to stojí hodně slz a potu a Ester tomu dává neuvěřitelně moc.“ Říkal na vysvětlenou sedmatřicetiletý bývalý sjezdař a její poradce Ondřej Bank.

V čem byla v sobotu lepší než její soupeřky? Měla čistou hlavu a jela si závod užít. A takhle to dopadlo, podívejte se, jak byla sama překvapená.

Ivan Fučík