JÁ JSEM

Photo by Xan Griffin on Unsplash

Obloha se zatáhla. Trochu se setmělo. Venku začalo pršet. Sedím na terase. Vnímám klapání kapek na plochy listů. Cítím chlad, který déšť přinesl. Sleduji vše, co se děje okolo. Pozorně. Klapot kapek sílí. Po chvilce postupně slábne. Závan větru přináší pocit chladu na pokožce ruky. I pocit chladu s větrem a deštěm odchází. Žádný pocit netrvá dlouho. Okolo projelo auto. Už je pryč. Zvon nedalekého kostela odbyl deset hodin a ztichl. Napiji se čaje. Pocit hořkého čaje na jazyku postupně slábne. Chvíli zůstává a pak postupně mizí. Všechny smyslové vjemy přicházejí a odcházejí: Smyslové vjemy nejsou trvalé.

Trvalé je ale to, co je vnímá. Je to se mnou stále. Co je to?

Čekám, jestli přijede myšlenka. Myšlenka přichází, ale hned zase mizí. Není trvalá. Přišla další. Že bych chtěl, aby přestalo pršet. Prší bez ohledu na takovou myšlenku. Když se s ní ztotožním, mám pocit, že mi vadí, že prší. Ale to, že mi něco vadí, je zase jen myšlenka. Také odešla. Už mi to nevadí, že prší? Nevím, ale ta myšlenka je pryč, takže nevadí. Ani myšlenky nejsou trvalé.

Trvalé je to, co je vnímá. Co je to, co vnímá myšlenky? Přece Já vnímám, svoje myšlenky!

Já, to je moje tělo. Ale i svoje tělo dokážu vnímat. Vnímám to, že ucho slyší, oko vidí. Vnímám pocit chladu na pokožce. Vnímám chuť čaje na jazyku a cítím jeho vůni. Moje tělo vnímá pomocí všech pěti smyslů.

Ale kdo, nebo co vlastně vnímá moje tělo? Vnímání jsou jen pocity. Ty přichází a odchází. Já, to není tělo. Já je to, co tělo vnímá.

Hledám to, co vnímá tělo, pocity a myšlenky. Žádná myšlenka, žádný pocit není trvalý. Nic není trvalé. Jediné, co je trvalé a co zůstává, je pocit „Já jsem“. Pocit vědomí, že vnímám vše okolo.

Vědomí „JÁ JSEM“ je trvalé a stálé. JÁ JSEM, že JÁ JSEM.

IF