 |
| foto Rodion Kutsaev |
Sleduji pozorně vývoj v oblasti daňové regulace v posledních několika letech. Stejně tak mě zajímají staré moudré texty. Je až s podivem, jak se rady starých mistrů hodí i do dnešního světa. Svět dnešní doby je globálnější, rychlejší a stále složitější. Složitost daní roste stejně rychle jako složitost světa. Roste i rychlost a šíře regulace všeho chování společnosti. To, k čemu dříve stačila morálka a dobré mravy, se dnes musí regulovat zákonem nebo alespoň vyhláškou. Zrychluje a zesložiťuje se i daňová regulace. Takové vystavení paragonu vyžaduje dnes málem střední školu. Paragon musí mít náležitosti zákona o účetnictví, náležitosti zákona o DPH a po zavedení EET i souhlas státu s jeho vystavením.
Za povšimnutí stojí i tempo, jakým státy zrychlují při mezinárodní daňové regulaci. To, co se v 60 letech implementovalo do zákonů a smluv (například do smluv o zamezení dvojího zdanění) desítky let, trvá dnes roky nebo měsíce. Mezinárodní spolupráce finančních úřadů a mezinárodní výměna informací, dnes i automatická, je na denním (ročním) pořádku.
Regulace, regulace a regulace je to, co slyšíme stále. Pokud něco nefunguje správně, uděláme zákon, aby se to napravilo. Zákon je napsaný slovy a nemůže nikdy postihnout všechny situace, které přináší život. Kromě toho, zákony píšou lidé, takže i zákony obsahují chyby. Chyby musí praxe objevit a zákonodárce následně opravit. Takže než se zákon i s pomocí judikatury usadí, trvá roky. Pokud se ale v překotném tempu doby zákon změní dříve, než se stačí usadit, regulace nepřináší očekávané efekty. V daních to samozřejmě platí také. O to více, že jsou politickými stranami používány jako nástroj na získání hlasu voliče.
Dnes již daně nereguluje jen stát, ale i mezinárodní společenství, jako Evropská unie nebo OECD. Zájem státu dokážeme někdy sledovat a pochopit, ale zájem Evropské unie je sledovat těžké. Projevují se v něm zájmy různých států nebo skupin států. Takže kolikrát jsme regulováni, a ani nevidíme a nechápeme smysl.
Co platí o regulaci obecně? Přílišná regulace obvykle kýžené výsledky nepřináší. Našli bychom i příklady z historie, jako byla prohibice, která určitě k omezení pití alkoholu nepřispěla, naopak probudila v některých jedincích nekalé zločinecké ambice. Takže z malého boje proti alkoholu, byl nakonec velký boj proti mafii.
Zakladatel taoistického učení Lao-c´[1]říká: „Tam, kde je vláda spíše liknavá, lid zůstává poctivý, tam, kde je vláda bystrá a pozorná, lid začne chytračit“. A také říká: „Hlad lidu pochází z toho, že jeho vrchnost spolykala příliš mnoho daní, odtud ten hlad. Je obtížné dobře řídit, protože vrchnost příliš zasahuje a stará se pouze o své blaho. Proto je obtížné společnost dobře řídit“.
Vraťme se k daním, které nakonec paradoxně pomohly k zatčení největšího zločince z dob prohibice, Al Capona. Ptáte se, zda bude regulace pokračovat? Potřetí ocituji Lao-c´když radí svým panovníkům, jak vládnout: „Při spravování lidí a při službě nebi není nad hospodárnost“. Pokud se vládci od doby, kdy žil Lao-c´ (cca před 2500 lety) nepoučili, nelze se domnívat, že se to stane nyní. Stát nebývá dobrý hospodář. Politici v dnešní době víc než v minulosti myslí hlavně na svůj blahobyt, a ne na blahobyt lidu. Novými a „dokonalejšími“ nařízeními a zákazy se marně snaží řídit běh života společnosti. Dělají tak život všem složitější. Radit jim, že je to zbytečné, jak je vidět z historie, nemá moc smysl. Stejně tak nemá moc smysl se rozčilovat, že tak činí. Má ale smysl říct nahlas, že přespřílišná regulace není správná cesta.
Ivan Fučík
[1]
Lao-c´ Tao Te Ťing
