Nadměrné výpůjční výdaje a co na to daňový poradce Daniel Rada?

Photo by Sharon McCutcheon on Unsplash

Ve druhém příběhu Vás Daniel Rada seznámí s novelou zákona o daních z příjmů. Je to nakonec jeho každoroční povinnost na konci roku. Vláda totiž tak jako každoročně připravila i v průběhu roku 2018 novely daňových zákonů. Tak jako každoročně by měly platit od nového roku. A tak jako každoročně, říká pan Rada: „Budeme rádi, když budou schváleny a zveřejněny před Vánocemi“. Jako každoročně, musí vysvětlovat svým klientům, že on nemůže za to, že nová opatření nemohli zohlednit ve svých plánech na rok 2019. Snaží se vysvětlovat, že daně za rok 2019 se počítají až v roce 2020, a to je ještě za dlouho.

Nejprve fakta: Novela zákona o daních z příjmů, která má platit od 1. 1. 2019, přináší nové omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů.[1]Ustanovení o daňové ne uznatelnosti úroků z důvodů podkapitalizace, zůstává v platnosti. Vyloučení nadměrných výpůjčních výdajů z daňově uznatelných nákladů je přijímáno společně s dalšími ustanoveními, která mají zabránit nekalým daňovým praktikám především velkých mezinárodních koncernů. Novela implementuje ustanovení evropské směrnice ATAD (Anti-Tax Avoidance Directive).

Výpůjční výdaje vyšší než 80 miliónů CZK a zároveň přesahující 30 % „daňového“ provozního zisku, tzv. „daňové EBIDy“, budou daňové neuznatelná. Ustanovení se týká jen velkých firem a velkých projektů, protože 80 milionů výpůjčních výdajů (především úroků), odpovídá při dnešních úrokových sazbách úvěru ve výši okolo 2 miliard CZK.

„Pokud Vaše společnost bude v situaci, kdy výpůjční výdaje dosahují 80 milionové hranice“, říká pan Rada na semináři klientům. „Budete fakticky „potrestáni“ dvakrát. Jednak tím, že výdaje budou nedaňové a jednak tím, že si je budete muset spočítat“. „To nám přece snadno spočítá náš daňový poradce“,ozve se z publika.

Pan Rada se začíná potit. Jak vysvětlit klientům, že složitost výpočtu takových nadměrných výdajů, je taková, že klient pravděpodobně nebude chtít zaplatit čas pana Rady na výpočtu strávený. Vysvětluje: „Na první pohled výpočet sice vypadá jednoduše, ale problém tkví v detailu, co se výpůjčními výdaji rozumí. Kromě úroků, jsou výpůjční výdaje „schované“ v odpisech kapitalizovaných úroků nebo ukryté v leasingových splátkách, derivátech, kurzových rozdílech, dluhopisech a v jiných finančních instrumentech. Pokud máte i výpůjční výnosy, budete podobný výpočet provádět i na straně výnosů. Výpůjční výnosy lze od výpůjčních výdajů odečítat.“ Pan Rada se snaží podpořit svoji myšlenku i dalšími argumenty: „Při interním školení daňových poradců v naší kanceláři, jsme se shodli na tom, že vypočítat nadměrné výpůjční výdaje může být stejně složité a časově náročné, jako sestavit celý zbytek daňového přiznání. To i proto, že ze znění zákona nelze konkrétní výpočet jednoznačně provést a čeká se na pokyn Finanční správy, který by nejasnosti měl odstranit.“

„Náš daňový poradce to jistě snadno zvládne“, kontruje pán z publika. „Uf“, oddychne si pan Rada a je rád, že to nebude muset zvládnout on. Přeje si, aby jeho klienti neměli tak vysoké úvěrové zatížení a on nemusel počítat nadměrné výpůjční výdaje, u kterých mu klient nebude chtít zaplatit na výpočtu strávený čas. Anebo by byl ještě raději, aby se našel klient, který si nadměrné výpůjční výdaje nechá rád spočítat za férový honorář a pan Daniel Rada bude moci zdvojnásobit svůj honorář za sestavení daňového přiznání.

Ptám se: „Není už svět dost složitý? Proč si ho neustálou další regulací děláme složitější?“ Možná si politikové neuvědomují, že nakonec všechny náklady, které regulace vyvolá včetně nákladů na daňové poradce stejně zaplatí konečný spotřebitel.

Nemám pocit, že daňových podvodníků novou regulací a represí a bojem proti daňovým podvodníkům ubývá. Naopak, složitá regulace nahrává k tomu, aby mohli vymyslet nové fígle. Ti největší mají dost peněz, aby si najali ty nejlepší poradce a advokáty. Ve složitých, narychlo psaných zákonech, „které se podobají špatně přeloženému technickému návodu na mixér“[2], se těžko někdo vyzná. Akce vyvolá reakci, to platí nejen ve fyzice. Až vlády přijdou na to, jak se podnikatelé nadměrným výpůjčním nákladům vyhýbají, přitvrdí a udělají protitah. Třeba, že sníží hranici z 80 na 40 milionů korun.

Píšu proto, abyste si uvědomili, že nová regulace zaměřená proti těm málo nepoctivým, přidává práci všem ostatním poctivým. Ti si pak připadají jako podvodníci, možná i proto, že je na ně často takto nahlíženo.

Ivan Fučík
28. 10. 2018



[1]Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů §23e).
[2]JUDr. Michal Mazanec … https://www.iurium.cz/2018/07/09/rozhovor-michal-mazanec-mistopredseda-nss/

Regulace, regulace, stále více regulace

Photo by Jeremy Bishop on Unsplash

Regulovat chování lidí je fenomén naší doby. Evropská unie reguluje chování států, státy regulují chování občanů. Když něco nefunguje tak jak si vrchnost představuje, přijde nový zákon, vyhláška, směrnice nebo nařízení. Regulace obvykle nemá koncepci, ale řeší nejpalčivější problémy.

Regulace je tolik, že se v ní těžko vyznají ti, co ji tvoří. Těžko se v ní orientují i úředníci, odborníci nebo dokonce soudci. Kontrola předpisů vyvolává u státních úřadů stále vyšší nároky a vyšší náklady na jejich kontrolu a vymáhání jejich dodržování. Kontrola a vymáhání „všech“ předpisů, zákonů a vyhlášek u všech je fakticky nemožná. Stát se přesto tváří, že všechno zvládá kontrolovat.

Implementace nové regulace je nákladné nejen pro stát, ale i pro soukromé subjekty. Všichni máme v paměti EET nebo GDPR.

Nedostaneme do pasti vlastní regulace? Nenastane situace z pohádky o princezně se zlatou hvězdou na čele: „Odvolávám, co jsem nařídil a nařizuji, co jsem odvolal“?

Možná už nastala jen to nevidíme. Nebo možná nechceme vidět. Jak jinak chápat slova předsedy NSS JUDr. Josefa Baxy cituji: „Občané a firmy si jsou vědomi, že nejsou schopni dodržet všechny povinnosti, které jsou jim předepsány. Přesto se tváří, že tak činí.“ (zdroj: Bulletin KDP č. 2/2018).

Nechci říci, že regulace chování lidí není potřebná, jen chci říct, že přespříliš regulace škodí.

Ivan Fučík