 |
| foto Everett Bowes |
Evropská komise „sdělila“ v lednu kam si přeje aby se ubíral vývoj daňové politiky. SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ má název: „Balíček proti vyhýbání se daňovým povinnostem: další kroky k dosažení efektivního zdaňování a větší daňové transparentnosti v EU“.
V balíčku se dočteme o tom, že spravedlivé a efektivní zdanění právnických osob je základním kamenem fungování a rozvoje jednotného trhu. Komisi jsou trnem v oku různá ujednání jednotlivých států s velikými nadnárodními koncerny v daňové oblasti. Posledním takovým případem je dohoda Velké Británie se společností Google podle které činí efektivní daňová sazba necelé 3% namísto obvyklých a zákonem stanovených 20% pro „normální“ společnosti.
Vždy platilo a zatím stále platí, že si státy konkurují v oblasti zdanění korporací. Na principech daňové konkurence je založeno daňové plánování. Státy s nízkým daňovým zatížením lákaly a lákají bohaté nadnárodní společnosti, aby umístily svůj kapitál, své zdroje a sídlo svého podnikání do jejich jurisdikce. Oplátkou za to nabízejí nízké nebo žádné daňové zatížení. Taková snaha je pak trnem v oku bohatým státům, kde největší a nejbohatší společnosti vznikly a odkud zahájily svoji celosvětovou expanzi. Daňové zatížení v bohatých státech je obvykle vyšší. Ne jinak to je mezi státy EU. I ty si mezi sebou konkurují v daních. Proti sobě tak stojí zájmy jednotlivých států a zájmy EU representované Evropskou komisí. Kdo bude mít větší slovo ukáže blízká budoucnost.
Podle Evropské komise mají platit daně všichni spravedlivě a v té zemi, kde byl zisk fakticky vytvořen. Omezení daňové konkurence mezi státy EU chce Evropská komise dosáhnout zavedením společného konsolidovaného základu daně z příjmů̊ právnických osob, jenž̌ by měl být v nejbližší době̌ přijat. Chce vytvořit lepší daňové́ prostředí́ pro podniky, dále pokročit v otázkách daňové́ transparentnosti a posílit nástroje EU. Jinými slovy chce posunout hranici mezi tím, co je označováno jako legální daňové plánování a tzv. agresivním, nelegálním daňovým plánováním.
Konkurence je základním pilířem kapitalistického uspořádání společnosti. Touha po zisku a touha po majetku každého jednotlivce je motorem rozvoje kapitalistické společnosti Více majetku a větší zisk je spojován se zvyšováním blaha jednotlivce. Čím větší zisk, tím úspěšnější korporace. Daně jsou nákladovou položkou a snížení daňového zatížení vede k právě k vyššímu zisku. Takže se nelze divit, že se to děje a ani nelze obviňovat manažery společností z nekalé snahy o minimalizaci daní. Snižování nákladů a tím i snižování daňového zatížení je jejich úkolem.
Oproti snaze manažerů snížit daňové zatížení stojí snaha každého státu vybrat daně co nejvyšší. Výnosy z daní slouží státům k zabezpečení fungování státu, a tedy k blahu celé společnosti. Kde je hranice mezi blahem společnosti a blahem jednotlivce? Každý na to máme svůj názor. Můj je takový, že větší represe ze strany EU i ze strany států ke zlepšení prostředí pro podnikání obvykle nepřispívají.
Ivan Fučík, daňový poradce
Únor 2016
V balíčku se dočteme o tom, že spravedlivé a efektivní zdanění právnických osob je základním kamenem fungování a rozvoje jednotného trhu. Komisi jsou trnem v oku různá ujednání jednotlivých států s velikými nadnárodními koncerny v daňové oblasti. Posledním takovým případem je dohoda Velké Británie se společností Google podle které činí efektivní daňová sazba necelé 3% namísto obvyklých a zákonem stanovených 20% pro „normální“ společnosti.
Vždy platilo a zatím stále platí, že si státy konkurují v oblasti zdanění korporací. Na principech daňové konkurence je založeno daňové plánování. Státy s nízkým daňovým zatížením lákaly a lákají bohaté nadnárodní společnosti, aby umístily svůj kapitál, své zdroje a sídlo svého podnikání do jejich jurisdikce. Oplátkou za to nabízejí nízké nebo žádné daňové zatížení. Taková snaha je pak trnem v oku bohatým státům, kde největší a nejbohatší společnosti vznikly a odkud zahájily svoji celosvětovou expanzi. Daňové zatížení v bohatých státech je obvykle vyšší. Ne jinak to je mezi státy EU. I ty si mezi sebou konkurují v daních. Proti sobě tak stojí zájmy jednotlivých států a zájmy EU representované Evropskou komisí. Kdo bude mít větší slovo ukáže blízká budoucnost.
Podle Evropské komise mají platit daně všichni spravedlivě a v té zemi, kde byl zisk fakticky vytvořen. Omezení daňové konkurence mezi státy EU chce Evropská komise dosáhnout zavedením společného konsolidovaného základu daně z příjmů̊ právnických osob, jenž̌ by měl být v nejbližší době̌ přijat. Chce vytvořit lepší daňové́ prostředí́ pro podniky, dále pokročit v otázkách daňové́ transparentnosti a posílit nástroje EU. Jinými slovy chce posunout hranici mezi tím, co je označováno jako legální daňové plánování a tzv. agresivním, nelegálním daňovým plánováním.
Konkurence je základním pilířem kapitalistického uspořádání společnosti. Touha po zisku a touha po majetku každého jednotlivce je motorem rozvoje kapitalistické společnosti Více majetku a větší zisk je spojován se zvyšováním blaha jednotlivce. Čím větší zisk, tím úspěšnější korporace. Daně jsou nákladovou položkou a snížení daňového zatížení vede k právě k vyššímu zisku. Takže se nelze divit, že se to děje a ani nelze obviňovat manažery společností z nekalé snahy o minimalizaci daní. Snižování nákladů a tím i snižování daňového zatížení je jejich úkolem.
Oproti snaze manažerů snížit daňové zatížení stojí snaha každého státu vybrat daně co nejvyšší. Výnosy z daní slouží státům k zabezpečení fungování státu, a tedy k blahu celé společnosti. Kde je hranice mezi blahem společnosti a blahem jednotlivce? Každý na to máme svůj názor. Můj je takový, že větší represe ze strany EU i ze strany států ke zlepšení prostředí pro podnikání obvykle nepřispívají.
Ivan Fučík, daňový poradce
Únor 2016
