Můj syn se mě ptal: „Tati věříš si? Já si někdy nevěřím a chtěl bych si věřit, jak to mám udělat?.” Snažil jsem se mu vysvětlit, co to je sebedůvěra, ale docházela mi slova. Tak nevím, zda se mi to povedlo? Nedávno mě ta samá otázka napadla znovu. Co je to sebedůvěra? Mám ji, věřím si? Odpověď pak přišla sama. Jak já říkám od Buddhy. Nebo vlastně z Youtube od jednoho duchovního učitele.
„Důvěřuj sám sobě, měj důvěru v to, co děláš i v okamžiku, kdy si nevěříš. Když ti to nejde, můžeš věřit i něčemu „větším, než jsi ty sám.“ Zaznělo z mého Macu a pokračovalo:
„Musíš věřit, že to co děláš a jak to děláš je právě to nejlepší co můžeš právě teď dělat. To platí o práci, zábavě i o duchovní cestě. Není to o tom, zda něco děláš lépe nebo hůře než jiný, ale zda to děláš tady a teď nejlépe jak umíš. Věř tomu a našel jsi sebedůvěru.“
Zní to jednoduše, ale jednoduché to není. To se není jednoduché je správně pochopit význam slova Já“. Tady ta složitost začíná, u slova „Sebe“-důvěra. Tedy víra v sebe. V samotném uvědomění si JÁ je klíč k sebe důvěře. Když si to přeložím, znamená to, že Já věřím v sám sebe.
A kdo jsem Já? V koho věřím?
Nejzákladnější duchovní otázka. Ti, co na ni našli odpověď, došli k seberealizaci, k osvícení, došli k věčnému míru a pokoji.
Najdi sám sebe a získáš i absolutní sebedůvěru, ….. jak jednoduché :-). Doufám, že jsem to vysvětlil tak, že to můj syn pochopí.
V Újezdě 13.června 2017
Ivan Fučík
Žádné komentáře:
Okomentovat