Klid

foto Chelsea Bock

Všichni se snaží zbavit stresu. Hodně lidí hledá klid. Většinou hledáme klid okolo sebe. Hledáme klidné místo na bydlení, klidné místo na dovolenou, na odpočinek, klidné místo na práci, klid chceme mít doma ... . Chodíme za klidem do lesa, do přírody. Klid sice čas od času někde nacházíme, ale málokdy je trvalý.

Někteří z nás pochopili, že klid je potřeba hledat ne okolo sebe, ale v sobě. Když začnete opravdu hledat klid v sobě, přijdete na to, že ve Vás také žádný klid není. Oči neustále něco sledují, když je zavřete slyšíte najednou spousta zvuků, špatné pocity se střídají s dobrými a myšlenky se honí hlavou jedna za druhou. Říkáte si, ani v sobě nemohu najít, žádný klid?!

A právě když pochopíte a vnitřně přijmete, že NIC NENÍ V KLIDU, ani Vy ani Vaše okolí, objeví se ve Vás ten KLID, co jste ho nikde nemohli najít.

Ivan Fučík

Má Apple ze svých příjmů v Evropě platit daně?

foto Yuanbin Du

Pokud vám někdo položí tuto otázku, určitě odpovíte: „Ano, samozřejmě, že má, vždyť všichni mají povinnost platit daně z dosažených zisků“.

Ale co když se zeptám: „Je správné platit víc daní, než stanoví zákon?“ Na tuto otázku si dovolím odpovědět naším mottem za Vás: „Není nic nečestného na uspořádání svých záležitostí tak, aby daně byly placeny v co nejnižší možné výši. Každý tak činí, ať bohatý či chudý. Nikdo nemá povinnost platit více, než vyžaduje zákon. Daně jsou vynucené poplatky, nikoliv dobrovolné příspěvky. Daně jsou dané zákonem a nejedná se o dobrovolné příspěvky“.

Evropská Unie kárá Irsko, že poskytlo společnosti Apple neoprávněnou státní podporu, ve formě daňové úlevy z daně z příjmů právnických osob. Ta, pro informaci, v Irsku činí 12,5%.  Tímto pak Irsko porušilo jeden ze základní principů EU – pravidlo rovného konkurenčního prostředí, neboť poskytlo konkurenční výhodu Applu.

Důvodem a pravidlem pro poskytnutí státní podpory je podpora méně rozvinutých regionů, včetně podpory zaměstnanosti v těchto regionech a zároveň zachování rovného konkurenčního prostředí na Evropském trhu, jehož velikosti využívá i Apple pro svůj prodej. Jakákoliv jiná forma státní podpory je zakázaná.

Podle pravidel EU, poskytlo Irsko dotaci ve formě odpuštěné daně bez souhlasu EU a v rozporu s výše uvedenou zásadou. Evropská komise chce, aby Irsko tuto dotaci zpětně zrušilo a Apple doplatil daň za uplynulých 10 let ve výši 13 biliónů EUR

Apple má podle EU doplatit daně, i když paradoxně žádné nedluží. Hlavním argumentem zastánců tohoto doplatku je, že Apple ze svých tržeb v Evropě fakticky nezaplatil daně, respektive platil daně ze zisku ve výši 1% z tržeb, nebo dokonce 0,005% v roce 2014.

Takovou nízkou sazbu mu umožnila speciální struktura přezdívaná Dvojitý irský dip(double Irish dip) v kombinaci se speciální dohodou Irského státu se společností Apple z roku 2007. Protože Apple nedistribuuje své zisky do USA, nezaplatil daň ani v USA.

Asi se shodneme na tom, že není fér, že Apple využil své ekonomické síly k tomu, aby v Evropě platil jen minimální daň z příjmů. Na druhé straně Irsko určitě  neudělalo dohodu s Applem v roce 2007, aniž by mu to přineslo ekonomický užitek. Apple zaplatil daně ve výši stanovené zákony.  Nic neporušil. To, zda bude „potrestán“ za to, že využil situace a své ekonomické síly, uvidíme. V každém případě však musíme do budoucna počítat s enormní snahou politiků, a to nejen v EU, zamezit do budoucna možnosti uzavírat státům EU podobné dohody, které umožňují především těm největším tzv. optimalizovat daňovou zátěž.

Ivan Fučík

V Polsku se mění pohled na daně

foto Michal G

V červnu na semináři ve Vídni organizovaném kolegy ze společnosti LeitnerLeitner vystoupila i zástupkyně polské poradenské společnosti MDDP se svým příspěvkem. V úvodu použila větu, která mě zaujala: „V Polsku se mění pohled na placení daně“. Způsobily to prý nejspíš firmy, které zneužily pravidla pro vytváření podnikatelských, daňových struktur ve svůj prospěch. Tím změnily pohled veřejnosti na důvod, proč se platí daně. Daně se platí nikoli pouze ze zákona, ale i ze soucitu a z morálky. Veřejnost to vnímá tak, že zahraniční firmy, které podnikají v Polsku, by měly v Polsku odvádět daně a přispívat tak k rozvoji polské společnosti.

Podnikání a firmy, a především ty mezinárodní, nejsou postaveny na soucitu a morálce. Jsou postaveny na základním pravidlu kapitalismu – maximalizace zisku. Ke zvýšení je nutné snižovat náklady. Daně jsou také nákladová položka. Snížení daně vede k většímu zisku, to je pohled kapitalistických společností. Takový pohled na daňovou zátěž je legální. Alespoň prozatím.

Náklady se plánují a plánovitě snižují, to je samozřejmě v pořádku, ale platí to i pro daně? Zde naráží zájem firem na zájem státu a veřejnosti. Firma má jiný zájem než stát a pokud firma svůj zájem přežene tak, jak se to stalo nejenom v Polsku, začne stát dělat protiopatření, která vedou k naplnění jeho zájmu.

Co se tedy právě děje? Státy začínají více regulovat daně, a to je situace, která platí nejen v Polsku, ale i v ostatních světových vyspělých státech, včetně České republiky. Často nyní slyšíme, že státy musí víc regulovat, aby omezily agresívní daňové plánování. Co je to agresívní daňové plánování? Kde je hranice mezi daňovým plánováním a agresívním daňovým plánováním? Na kom záleží odpověď? Na všeobecně převládajícím názoru proč platíme daně. A protože daně platíme ze zákona a názor, proč a jak se mají platit daně, se vyvíjí, lze očekávat i vývoj a změny zákonů, které budou změny důvodů placení daní reflektovat. Ačkoli nejsem zastáncem ekonomické regulace, rozumím, že v případě, že je ekonomická a daňová svoboda zneužívána, je dobré přijmout taková opatření, která vrátí daňový systém do nové rovnováhy, a která pomohou vytvořit nový základ svobodného a poctivého podnikání.

Ivan Fučík

Koho zajímají v létě daně?

foto Epicurrence

Daně zajímají poplatníky nejvíc v okamžiku, kdy je musí platit. Proč by měly v létě někoho zajímat daně? Daňová přiznání k daním z příjmu jsou odevzdána finančním úřadům. Daň je zaplacena.

Když platím daně, mám pocit, že dávám státu něco ze svého. Část toho co jsem si vydělal, co chvíli patřilo mě platím státu. Málokdo platí daně rád. Někdo si říká: „Kdybych alespoň viděl, že stát s vybranými daněmi dobře hospodaří. To bych je pak platil raději.“ Takže když daň zaplatím, jsem rád, že na ni už nemusím myslet. To platí určitě pro většinu poplatníků.

Jinak je tomu na straně finančních úřadů. Oni teď musí zpracovat všechna podaná přiznání nebo, chcete-li, daňová tvrzení. Je zajímají daně právě možná nejvíc v létě. Na základě podaných přiznání rozhodují, co chtějí a musí zkontrolovat, jaké nejasnosti a nesprávnosti si budou chtít nechat doložit nebo vysvětlit.

Nechme jim jejich letní starosti s daněmi, je to jejich práce. My, myslím tím poplatníky, můžeme teď na chvíli hodit daně za hlavu a užívat si léta, přírody, dovolené a hlavně klidu.

Nechte myšlenky na daně na chvíli zavřené v šanonu a užívejte si letní pohodu.

Přeji vám krásné a klidné léto.

Ivan Fučík

Brexit a jeho ekonomické dopady na firmy a jednotlivce v ČR

foto Chris Lawton

Británie odchází z Evropské unie. Co to znamená? Nebo raději co bude znamenat? Jaké dopady má a bude mít Brexit na ekonomiku firem a podnikatelů v České republice? V jednom se shoduji s politiky ... zásadní.  Víc předpovědět neumím. Budeme společně s Vámi sledovat dopady Brexitu na světovou ekonomiku, na Evropskou legislativní, účetní a daňovou politiku, na vývoj cen měn, komodit a cenných papírů na finančních trzích.

Na začátek vybíráme některé zajímavé komentáře a zprávy ze světových a domácích médií.

Finanční trhy

Britská libra pod vlivem rostoucího náskoku zastánců odchodu země z Evropské unii při ohlašování průběžných výsledků referenda klesá, následně posiluje v okamžiku co se do těsného vedení v průběžném sčítání hlasů dostali zastánci setrvání v EU. Nakonec když se skóre obrátilo  se dostala pod úroveň 1,3495 dolaru, což je nejníže od roku 1985.Podobný vývoj se však týká i amerického dolaru, který spadl na úroveň 100 jenů.

Euro na devizových trzích prudce oslabuje, k dolaru odepisuje asi čtyři procenta a sestoupila pod hranicí 1,1 USD. Dostala se tak nejníže od letošního března.

Koruna po britském referendu vůči euru oslabila na 27,14 Kč/EUR. K dolaru ztratila 3 procenta na 24,62 Kč/USD. K libře je nejsilnější za 2,5 roku.

Světové ceny ropy se propadly o více než šest procent poté. Cena zlata kvůli obavám z odchodu Británie z Evropské unie stoupla o osm procent a vyšplhala se na dvouleté maximum nad 1300 dolarů za unci.

Zdroj: lidovky.cz

Evropské akcie kvůli brexitu prudce oslabují. Britský index FTSE ztrácí devět procent, německý index DAX odepisuje téměř deset procent. Pražská burza po britském referendu dnes ráno následuje západoevropské trhy a propadá se, index PX odepsal 10 % na 770,45 bodu. Erste ztrácí 17 %.

Díky rozhodnutí Britů se změní myšlení spousty lidí v Evropě, míní bývalý prezident Klaus. Británie už potřetí začíná zachraňovat Evropu od monstra.

Amerika a Američané – co je jinak než v Evropě

Soukromé ale i služební důvody mě zavedly do USA. Neprojel jsem celou Ameriku, ale jen 4 státy USA, Kalifornii, Oregon, Floridu a NY. Spali jsme v soukromí, bavili se s Američany, kteří nás ubytovávali, s přáteli našich dětí a kamarádů, měli jsme i možnost zažít americké zahradní party, americké barbecue, meditační seminář a oslavu narozenin s krajany, kteří na Floridě roky žijí a pracují. Potkal jsem se i s partnerem účetní a daňové firmy v NY. Jaký dojem na mě zanechala Amerika?

Amerika je veliká svojí rozlohou. Bez auta se nikam nedostanete, do školy, do práce, nakoupit, na návštěvu, na pláž, do restaurace na jídlo. Neplatilo to jen pro NY, tam je pohodlnější a rychlejší cestovat metrem. Každý ze států, který jsme navštívili je úplně jiný. Rozlehlá města, že nepoznáte, kde končí jedno a začíná druhé. Když konečně vyjedete z města, narazíte na přírodu, rozhlehlé lesy, pláně, pouště, bažiny, kde několik desítek mil nepotkáte známky civilizace. Pokud se vypravíte do lesů pěšky, potkáte nejspíš víc medvědů, než lidí. V močálech a bažinách na Floridě se kvůli krokodýlům ani nedoporučuje vystupovat z auta.

V Kalifornii si můžete sáhnout na nejvyšší a nejstarší stromy na světě. Skrz ten, co jsme si na něj jeli podívat, se dá projet osobním autem a je podle odhadu 2400 let starý. „Pamatuje“ ještě i Krista a ten nejstarší, (cca 3400 let) i Budhu.

V Kalifornii žije odhadem několik tisíc indiánů kmene Yuroků, hodně v reservaci uprostřed lesů, s velmi omezeným vlivem civilizace. Žijí jako jejich předkové, v souladu s přírodou. Protože ryby jsou jejich hlavní obživou, snaží se poměrně úspěšně prostřednictví svých kmenových organizací přesvědčovat vládu, aby zbourala přehrady na řece Klamath and Salmon river. Yurokové nemají turisty v lásce, takže se s nimi nejspíš nepotkáte.

Amerika je velká země velikých možností. Protože je veliká snadno se v ní člověk ztratí, možná z té velikosti a rozmanitosti dostane i strach. Naopak ten, kdo opravdu něco umí, má možnost to předvést.

Lidé se často chtějí odlišovat, chtějí být jiný než ti ostatní. A když jsou jiní, jsou na to hrdí a nestydí se. Lidé v Americe jsou mnohem otevřenější k novým nápadům, stylům, podnikatelským záměrům než Evropané. Jsou otevření i k poznávání druhých. Zajímá je, jací jste, co děláte, jaké máte názory. Jsou ale oblasti, kde jsou stále velmi konzervativní.

V Americe, máte pocit, že věci jakoby lépe fungují. Policie armáda a úřady a jejich zaměstnanci mají veliký respekt. Mají mezi lidmi velkou autoritu. Amerika má svá pravidla a chce po Vás, abyste je dodržovali. Pokud je nedodržujete, má fungující právní systém, který Vás donutí zákony dodržovat. Samozřejmě tu žije i dost takových, kteří pravidla nedodržují. Oblastem velkých měst, kde takoví lidé bydlí a shromažďují se, je lépe se vyhnout.

Normální Američan chce ale být poctivý a chce, aby takový byl i jeho soused. A nestydí se to říct na veřejnosti. Sousedé pořádají společné „street-party“, aby se poznali. To je zvykem všude, kde jsme byli.

Otevřenost Američanů nehraje na ruku korupci. Pokud na Floridě platíte daň z nemovitosti (a není to málo – cca 4 % z ceny domu (můj odhad)), víte přesně, kolik je na šerifa, veřejné osvětlení, úklid Vaší čtvrti, opravu kanalizace... . Dobré účty, dělají dobré přátele.

V době, kdy jsme jezdili po Americe, probíhaly presidentské primárky. Nejvíc o nich diskutovali čeští krajané. Primárek byla plná televize. Američané, se kterými jsme se bavili, nechávaly primárky v klidu. To co je zajímalo, byl jejich každodenní život. Dělají to samé co my Evropané. Chodí do práce, do školy, do parku, na procházky, do kaváren a restaurací, starají se o svoje děti, psy, milují svoji rodinu, mají přátelé, rádi se s nimi společně baví, nakupují, prodávají nepotřebné věci a řeší svoje každodenní starosti.

Ekonomicky Amerika určitě prosperuje, obraty a zisky firem rostou, v NY se staví nové mrakodrapy, ceny domů a bytů rostou, nevidíte jezdit stará auta, obchody jsou plné zboží a lidí.

Američan je hrdý na svoji zem. To v Evropě často nevidíte. Všude visí americké vlajky. Možná i kvůli této hrdosti vyhraje D. Trump presidentské volby s heslem: „ Make America Great Again“.

Tak jako všude, lidé tu jdou, nebo běží za svým štěstím.

Ivan Fučík 24.5.2016 NY

Velikonoce a daně

foto Annie Spratt

Velikonoce mám rád. Jsou to svátky jara, svátky vzkříšení Krista a pro nás účtaře a daňaře i příjemné oddechnutí si před finišem prvního kola účetních závěrek, auditů a daňových přiznání, které končí 1.dubna. Letos můžeme odpočívat na Velký pátek o den déle. To proto abychom měli dost sil, protože hned v úterý po velikonocích je termín pro podání v pořadí druhého kontrolního hlášení DPH.

Odpočatí po Velikonocích musíme být plní elánu, abychom mohli reagovat na výzvy správce daně, kvůli nesrovnalostem v lednovém kontrolním hlášení. Nemá cenu se zlobit na pracovnice finančních úřadů, oni nemohou za to, že nám s kontrolním hlášením přibyla práce. Nakonec oni sami jí mají nejvíc. Snaží se objasnit rozdíly, které program zpracovávající kontrolní hlášení „vyplivl“ tak, aby stihly vrátit nadměrné odpočty včas podle zákonného termínu.

Neříkám, že souhlasím s tím, že máme všichni víc práce, ale říkám, že nemá smysl se kvůli tomu rozčilovat. Zákon tím nezměníme. Usmívejte se na svět a on se bude smát oplátkou na Vás. Třeba, když budete kontrolní hlášení dělat s úsměvem, nebudou v něm žádné nesrovnalosti?

Přeji Vám všem krásné jarní Velikonoce a hodně klidu ve vaší duši a co nejméně myšlenek o účetnictví, daních a o kontrolním hlášení.

Ivan Fučík

DAŇOVÁ REVOLUCE, ANEB JE JEŠTĚ MOŽNÉ DAŇOVÉ PLÁNOVÁNÍ?

foto Everett Bowes

Evropská komise „sdělila“ v lednu kam si přeje aby se ubíral vývoj daňové politiky. SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ má název: „Balíček proti vyhýbání se daňovým povinnostem: další kroky k dosažení efektivního zdaňování a větší daňové transparentnosti v EU“.

V balíčku se dočteme o tom, že spravedlivé a efektivní zdanění právnických osob je základním kamenem fungování a rozvoje jednotného trhu. Komisi jsou trnem v oku různá ujednání jednotlivých států s velikými nadnárodními koncerny v daňové oblasti. Posledním takovým případem je dohoda Velké Británie se společností Google podle které činí efektivní daňová sazba necelé 3% namísto obvyklých a zákonem stanovených 20% pro „normální“ společnosti.

Vždy platilo a zatím stále platí, že si státy konkurují v oblasti zdanění korporací. Na principech daňové konkurence je založeno daňové plánování. Státy s nízkým daňovým zatížením lákaly a lákají bohaté nadnárodní společnosti, aby umístily svůj kapitál, své zdroje a sídlo svého podnikání do jejich jurisdikce. Oplátkou za to nabízejí nízké nebo žádné daňové zatížení. Taková snaha je pak trnem v oku bohatým státům, kde největší a nejbohatší společnosti vznikly a odkud zahájily svoji celosvětovou expanzi. Daňové zatížení v bohatých státech je obvykle vyšší. Ne jinak to je mezi státy EU. I ty si mezi sebou konkurují v daních. Proti sobě tak stojí zájmy jednotlivých států a zájmy EU representované Evropskou komisí. Kdo bude mít větší slovo ukáže blízká budoucnost.

Podle Evropské komise mají platit daně všichni spravedlivě a v té zemi, kde byl zisk fakticky vytvořen. Omezení daňové konkurence mezi státy EU chce Evropská komise dosáhnout zavedením společného konsolidovaného základu daně z příjmů̊ právnických osob, jenž̌ by měl být v nejbližší době̌ přijat. Chce vytvořit lepší daňové́ prostředí́ pro podniky, dále pokročit v otázkách daňové́ transparentnosti a posílit nástroje EU. Jinými slovy chce posunout hranici mezi tím, co je označováno jako legální daňové plánování a tzv. agresivním, nelegálním daňovým plánováním.

Konkurence je základním pilířem kapitalistického uspořádání společnosti. Touha po zisku a touha po majetku každého jednotlivce je motorem rozvoje kapitalistické společnosti Více majetku a větší zisk je spojován se zvyšováním blaha jednotlivce. Čím větší zisk, tím úspěšnější korporace. Daně jsou nákladovou položkou a snížení daňového zatížení vede k právě k vyššímu zisku. Takže se nelze divit, že se to děje a ani nelze obviňovat manažery společností z nekalé snahy o minimalizaci daní. Snižování nákladů a tím i snižování daňového zatížení je jejich úkolem.

Oproti snaze manažerů snížit daňové zatížení stojí snaha každého státu vybrat daně co nejvyšší. Výnosy z daní slouží státům k zabezpečení fungování státu, a tedy k blahu celé společnosti. Kde je hranice mezi blahem společnosti a blahem jednotlivce? Každý na to máme svůj názor. Můj je takový, že větší represe ze strany EU i ze strany států ke zlepšení prostředí pro podnikání obvykle nepřispívají.

Ivan Fučík, daňový poradce
Únor 2016

Vnímání ticha

foto Greg Becker

Jeden známý si mě nedávno postěžoval, už si ani neumí sednout ke knížce.  Pak se mě zeptal: „Umíš to ještě? „ Zamyslel jsem se nad jeho otázkou a došlo mi, že je mnohem hlubší otázka, než se na první pohled zdá. Přemýšlel, jsem, kdy jsem naposledy přečetl celou knihu. Ne časopis, nebo noviny nebo článek na internetu.  Asi to bylo na dovolené? Nebo vlastně o Vánocích a to není tak dlouho. Tak hurá, umím ještě číst knížku. Jeho otázka mě ale přivedla na další otázku. Umím v dnešní hektické době odpočívat? Umím být v klidu? Umím nic nedělat ? Umím vnímat ticho?

Zajímavá otázka co? Umíte vnímat ticho? Ne hluk, ten je všude, ale ticho, ve kterém se všechny zvuky ozývají? Možná se zeptáte a k čemu je to dobré? Zkuste si to a uvidíte.  Nechci vás přesvědčovat, ale za sebe vím, že to dobré je.  Vnímat ticho je jako meditovat. Zastaví vás to, uklidní.

Tak co umíte Vy vnímat ticho? Alespoň občas. Nebo alespoň, když se soustředíte a chcete ho vnímat?

Umění vnímat ticho, souvisí se spoustou dalších činností. Když umíte vnímat ticho, umíte i poslouchat druhé. Vnímáte pauzy mezi slovy, když povídají, Vnímáte nejen co říkají, ale co u toho cítí, jak se tváří, jak svá slova prožívají, lépe pochopíte myšlenky toho, kdo vám něco povídá. Někdo mluví rychle, někdo rozvážně. Začnete si toho všímat. Ten kdo je na tom, ještě lépe umí vnímat ticho, když sám mluví. Takový člověk vysílá do okolí obrovský klid a pohodu. Je to opravdu veliké umění, mluvit a přitom vnímat mezery mezi vyslovovanými slovy.  Takové umění pak pomáhá v životě. Když posloucháte zákazníka v práci i když posloucháte manželku doma.

Ptám se i Vás: Umíte vnímat ticho? Umíte vnímat to ticho, které je právě teď okolo Vás? Umíte vnímat ticho, ve kterém se rozeznívají zvuky, které zrovna teď slyšíte?

Ivan Fučík

únor 2016

Vtip o nás účetních

Je pátek, blíží se víkend, tak něco na pobavení.

Dva studenti účetnictví se potkají na cestě do posluchárny a jeden se ptá druhého. Kde jsi sehnal tak pěkné kolo? 

Ale, říká ten druhý,  procházel jsem se včera parkem a přemýšlel co budu dělat večer, když tu jela okolo krásná dívka. Hodila kolo do příkopu, svlékla ze sebe všechno své oblečení a řekla. "Vezmi si co chceš."

"Tos udělal dobře", říká ten první. "To oblečení by ti asi nepadlo".

Ivan Fučík